Antonín Kopp je jedním z prvních umělců, kteří v Čechách používají tisk na plátna a to již 15 let. Jeho plátna jsou oblíbená jak v soukromých bytech, tak v prostorách firem či organizací. Je zastoupen například ve sbírce Jiřího Valocha, Jiřího Ševčíka či Serge Borensteina. Význam techniky digitálního tisku na malířské plátno vidí v tom, že umožňuje dostupnost současného umění formou závěsného obrazu. Vztah k této technice přirovnává k vývoji vztahu k technikám limitovaného množení děl jako byla litografie či sítotisk, které uznání dosahovali také pomalu.
Vystudoval design na VŠUP a dříve, než zde spoluzaložil uměleckou skupinu PodeBal, se věnoval a věnuje objevování marnosti závěsných obrazů. Obrazy kombinuje s koncepty a ironicky tvrdí: „Malba je mrtvá, protože malovat neumím.“ Přehrabování se na smetišti uměleckých výtvarných dějin je jeho doménou. Ironizuje kromě sebe i postmodernu, když jí přejmenoval na NEXTMODERNA. Závěsný obraz dává do kontextu situací nebo společenských jevů tak, aby plnily i svou další, estetickou funkci. Na umělecké aukci například prodává velké dolarovky, obrazy mění na testery pleti osobností žijících v hypotetickém nebi apod. Pokleslý „gaučák“ se snaží povýšit na vizionářský „schodišťák“.
